V jedné vesničce nedaleko Podivínova vyrostly nové domečky prý "pro mladé" - úmysl byl asi dobrý - zlepšit šance mladých na získání samostatného bydlení, ale místní obecní zastupitelstvo moc peněz na architekta asi nevyčlenilo, protože domečky byly maličké a podobaly se jeden druhému jako vejce vejci...
My se teď podíváme do toho se zelenými okny a zeleným plůtkem (jak nápadité...).
Předevčírem se do něj přistěhoval jeden mladík...
Jmenuje se Alan a je mu právě osmnáct. Jistě, je rád, že už se osamostatnil a má svůj domek, ale zatím neví jak to všechno zvládne. Sotva si umí připravit to nejjednodušší jídlo, úklidu moc nedá a ani s tím ostatním co se od dospělých očekává to zatím u něj není moc slavné, i když to, že zatím nemá práci ho zase tak moc netíží... dostal přece od rodičů něco do začátku...
Jeho pejsek Punťa dosáhl dospělosti zrovna jako on - jeho páníček... Je to chytrý psík, když se mu bude Alan trochu věnovat, může se ještě naučit spoustu nových věcí... třeba čistotnosti ;o)
Alespoň, že nábytek už Punťa většinou nechává na pokoji a hraje si s hračkami...
Hned vedlejší domek má pro změnu růžová okna i plot (Ti podivínští architekti mají opravdu cit pro barevné sladění), ale třeba si nová majitelka dům časem upraví. A kdo že je ta nová majitelka?
Hmm... tak se podíváme...
Á tak tady jí máme... jmenuje se Eva a je jí devatenáct let. Rodiče jí před půl rokem zemřeli při požáru jejich domu. Ona unikla jen čirou náhodou - právě tu osudnou noc byla s několika kamarádkami na horách. Když se z té strašné ztráty trochu vzpamatovala, rozhodla se že prostě musí začít znovu, někde jinde... a aby jí nebylo tak smutno vzala si z útulku psí slečnu...
... Belu. V útulku jí řekli, že Bela je pěkné kvítko a tak bude mít pořád plné ruce práce a nebude mít čas být smutná.
další díl...