Lupínkovi aneb povídání o tom,
kterak Vendulka na SimSvět přišla

********************************


Díl první - Rodiče

V jednom malém městečku žil mladý vdovec Hynek Lupin, přáteli přezdívaný pan Lupínek, spolu se svou malou dcerkou Adélkou.
Jejich domek jim poskytoval vše co potřebovali, ale holčička nebyla šťastná - chyběla jí maminka. Tatínek Lupin tedy z nedostatku jiných příležitostí podal inzerát a vybral Adélce sympatickou mladou chůvu, která jí měla maminku tak trochu nahradit a také se postarat o domácnost, aby mohl zase chodit do práce.


A tak se do domku nastěhovala Žofie.
Její milá povaha prosvětlila celý dům a Adélka i pan Lupínek si Žofii moc oblíbili. Žofie měla moc ráda děti a holčičku si velice zamilovala a pan Lupínek jí byl natolik milý, že brzy zatoužila stát se její maminkou a jeho ženou.


Po pár týdnech už byli vlastně skoro rodina... jenže jen skoro... Až jednou večer, po společně stráveném dni... Žofie ukládala Adélku do postýlky a když se otočila, spatřila pana Lupínka jak se na ni něžně dívá. Usmála se na něj.


Když pak chtěla projít kolem něho, chytil ji za ruku a zlehka ji políbil... Ona mu polibek oplatila, pohladila ho po tváři... a za chvíli už se objímali a líbali... a nezůstalo jen u toho...


O pár týdnů později pak mohli překvapené Adélce oznámit, že půjde brzy za družičku... a rovnou jí řekli, že bude mít brzy bratříčka nebo sestřičku... A malá Adélka byla moc šťastná!

********************************


Díl druhý - V bříšku

Na svatbu se sjela spousta Hynkových i Žofiiných přátel a pozvali také pár dětí ze sousedství, aby Adélce bylo veseleji. Už brzo bude mít sourozence tak ať si zvyká dělit se o dobroty a hračky. Žofie se ještě vešla i do svatebních šatů... i když na šatech jí pranic nezáleželo... hlavní bylo, že má svého milovaného muže a šikovnější dcerušku by si také nemohla přát...


Bříško bylo zatím sotva vidět, ale Hynek i Adélka ji už teď rozmazlovali kde mohli. Hynek byl ještě hodnější než dřív a dokonce si vzal na starost úklid celého domu. Adélka se zase snažila pomáhat mamince v kuchyni a pilně se učila do školy. Žofie se naplno věnovala Adélce, trochu se bála, aby holčička nezačala na svého ještě nenarozeného sourozence žárlit už teď. A přestože Adélku něco takového ani nenapadlo, slíbili jí s Hynkem za pěkné vysvědčení zvířátko... zřejmě doufali, že si vybere v místním zverimexu morčátko nebo papouška... naivkové... Adélka by samozřejmě chtěla štěňátko!


Žofie se snažila i dřív jíst zdravě. Hlavně hodně zeleniny, ovoce, ryby a bílé maso... ale v podstatě jedla všechno... teď však bojovala s pro ni nezvyklými chutěmi... nemohla si pomoct... pořád měla hroznou chuť na okurky a šlehačku!


Tatínek Lupin se na miminko velice těšil. Chtěl by kluka (ale Žofii o tom ani muk!), ale holčičku bude mít rád úplně stejně.


Žofii těhotenství svědčilo, kromě jednoho případu těsně před svatebním obřadem jí nebylo ani trochu špatně... říct, že byla šťastná je slabé slovo... ona přímo zářila štěstím!

********************************


Díl třetí - Domov

Žofii utěšeně rostlo bříško a ona i Hynek věděli, že už dále nemůžou odkládat jednu důležitou věc. Musí přece připravit pro miminko pokojíček.
Ložnici už dřív přestěhovali do přízemí (do původní Hynkovy ložnice) a z Žofiina pokoje nahoře udělali Adélce krásný nový pokojíček, potřebovala už víc místa na hraní a učení se. Dali si záležet. Nábytek objednali na míru u místního výrobce a Hynek sám pokoj vytapetoval překrásnou tapetou. Když Adélka pokoj poprvé uviděla nevěřila vlastním očím! Bylo to úžasné překvapení!


Z Adélčina starého pokoje pak společně vykouzlili útulný pokojíček pro nového člena rodiny. Hynek se sice nenápadně snažil Žofii vnutit modrou nebo případně aspoň neutrální bílou barvu - hlavně při výběru nábytku... pořád je ještě šance, že miminko bude kluk... ale Žofie si prostě růžovou nedala vymluvit. Hynek nechtěl, aby se moc rozčilovala a tak se s ní nehádal. Řekl si, že přinejhorším rychle nábytek přetře nezávadnou modrou barvou, kdyby náhodou... Postýlku, přebalovací pult, skříň na oblečení a hračky a taky pohodlný nový gauč přivezli právě včera. Hynek musel uznat, že ta růžová tapeta s králíčky se k růžovobílému nábytku docela hodí, ale už se viděl jak znovu tapetuje - tentokrát tapetou s auty nebo vláčky.


Hynek se vrátil z posilovny (kam chodí, aby schodil břicho, které mu při sedavém zaměstnání narostlo), políbil Žofii, která podřimovala u televize a šel zkontrolovat Adélku. Už spala, ale pořád se vrtěla a byla celá odkopaná. Přikryl ji a pohladil. "Hezky spinkej princezno." Usmál se. Už byl na odchodu a právě se chystal zhasnout světla, když uslyšel jak ho Žofie volá. "Miláčku? Počkej moment, už běžím!", zavolal polohlasně, aby nevzbudil Adélku. Najednou měl takový divný pocit...


Že by už chtělo miminko na SimSvět?

********************************


Díl čtvrtý - Kterak se Vendulka narodila

Hynek rychle seběhl po schodech. Bral to po dvou, ke konci už po třech schodech. Div, že si nezlomil nohu. Dole se rozhlédl, ale v obýváku Žofie nebyla. Vletěl do ložnice a naskytl se mu pohled na Žofii držící se za břicho a zadržující v očích slzičky od bolesti. "Miláčku, vydrž! Už jsem u tebe!" zvolal a snažil se ze všech sil Žofii pomoci. Možná si myslíte, jak jí asi tak mohl pomoct? Ba ne, Hynek přesně věděl co dělat, zachoval chladnou hlavu a postupoval přesně podle toho, co se naučil v předporodním kurzu. Žofie chvílemi nevěděla co se děje, ale díky Hynkově pomoci začala správně dýchat a pak už šlo všechno ráz na ráz. Naštěstí to byl porod téměř přesně podle příručky a opravdu zázračně rychlý.


Ještě pár okamžiků a světlo SimSvěta spatřila krásná modrooká holčička. Hynek ji položil do náruče Žofii. Oba se rozesmáli a v očích se jim leskly slzy štěstí. "Vítej na SimSvětě Vendulko." přivítala ji maminka Žofie. "Ať se ti tu líbí a hezky nám rosteš." přidal se tatínek Hynek.


Ještě chvíli tak zůstali, aby si vychutnali ten krásný pocit. Nemohli se na to nádherné miminko dost vynadívat. Vendulka už ale měla hlad, a tak ji maminka vzala nahoru do pokojíčku, kde ji nakrmila.


Žofie se s Vendulkou mazlila a chovala ji a pusinkovala.


Tatínek zatím šel vzbudit Adélku, aby jí jako první mohl říct, že má malou sestřičku. Sotva to Adélka uslyšela, vyskočila z postýlky a utíkala se na Vendulku podívat. "Jé! Ta je maličká!" skoro zakřičela Adélka sotva vstoupila do místnosti. "Tiše Adélko!", okřikla ji polohlasem Žofie, "na miminko nesmíš tak křičet." dodala už zase s úsměvem. "Pojď sem, ať se seznámíte." a Žofie Vendulku natočila v náručí tak, aby na sebe obě holčičky dobře viděly. Adélka se opatrně dotkla té živé panenky co měla Žofie v náručí a pak dala Vendulce, která si ji mezitím zvědavě prohlížela, opatrně první pusinku.


Žofie z toho měla velkou radost. Vysvětlila Adélce, že Vendulka teď musí chvíli spinkat a poslala ji, aby se oblékla a učesala.


Adélka se cítila "už velká". Oblékla a učesala se docela sama a pak šla dolů za tatínkem, který už chystal snídani. Všeho nechal a sedl si chvíli k ní. Povídali si o tom, co všechno teď bude jinak a jaké bude mít teď Adélka nové povinnosti - bude muset mamince s miminkem pomáhat, ale taky, že miminko brzy vyroste a Adélka bude mít doma kamarádku a budou si spolu povídat a hrát si a tak dál. A Adélka už se teď moc těší na to, jak bude Vendulce všechno ukazovat a učit ji co ona už umí. Je tak príma mít sourozence!

********************************

HOME