Protože to bylo Soniččino velké přání a hodně se o to naškemrala, vzala Eva s sebou na oslavu i Belu. Punťu si vzít netroufla, zaprvé nevěděla jestli má vůbec rád děti a pak, trochu se bála, že by jí utekl.
Když dorazila, na zahradě už bylo všechno připraveno. Dort, balónky i nějaké ty dárky. Byla to jen malá rodinná oslava, protože Simona nechtěla kvůli svému pokročilému těhotenství zvát moc lidí, vždyť to malé už mělo přijít na svět každou chvíli.
Všichni se těšili až Sonička vyroste ...a teď, když se to konečně stalo a Soňa už byla velká, překvapila je svým přáním – jít co nejdříve na univerzitu.
Rodiče nejdříve nechtěli o tom ani slyšet, ale na přímluvu Evy nakonec svolili. Měli ale podmínku... Soňa musí získat alespoň jedno stipendium. Doufali, že jí získání stipendia bude nějakou dobu trvat a že ji tak budou mít ještě o něco déle doma... Vždyť z univerzity se už vrátí jako dospělá... Je jejich první dítě a mají jí tolik rádi...
Soňa měla z toho opravdu velkou radost. Tajně toužila stát se archeoložkou a tenhle sen se teď v jejích očích náhle přiblížil realitě...
Těsně před pátou se Eva omluvila, že se ještě musí stavit u šéfa. Rozloučila se a na odchodu ještě popřála Simoně, aby s miminkem vše proběhlo tak jak má.
**********************************************
Liška měl očividně dobrou náladu. Přátelsky Evu přivítal a pozval ji dál.
Nabídl jí kávu, ale Eva místo odpovědi nedočkavě vyhrkla: „Už víte něco o té nehodě? Co se vlastně stalo?“
„Ano,“ pousmál se její nedočkavosti, „zrovna jsem Vám o tom chtěl říct.“
A Liška začal vyprávět: „Když jsem včera večer chtěl jít domů, měl jsem najednou takový divný pocit... Tak jsem se vydal zkontrolovat místnost s přístroji. Vstoupil jsem dovnitř a málem se mi zastavilo srdce. Z jednoho přístroje stoupal tenoučký proužek kouře. Byl to přístroj na kterém jste to odpoledne pracovala. Právě v ten okamžik dosáhl kouř čidla hasicího zařízení a ze stropu se začala valit voda. „
„Urychleně jsem vypnul hlavní vypínač a hned na to hasicí zařízení... Svítit zůstala pouze nouzová světla.
Zkontroloval jsem přístroje a když neukázaly žádný únik nebezpečných látek, pouze jsem nahlásil nehodu hasičům.“
„S kolegy jsme se pokusili alespoň trochu zmírnit následky nehody...“ pokračoval.
“Nechtěl jsem spekulovat o tom co se stalo nebo kdo to snad způsobil, bylo mi jasné, že hned ráno musím přivolat techniky, aby zjistili v čem byl problém.“
Faktem ale bylo, že na zařízení vznikla velká škoda.
„No a dnes ráno proběhlo šetření – bylo to více než prosté... vadná izolace a následný zkrat...
...podle prozatímních výsledků šetření nehodu nikdo nezavinil.“
Když viděl její vykulený výraz dodal ještě: “Nemusíte se obávat, v žádném případě Vás nikdo nebude obviňovat, veškerou zodpovědnost beru na sebe já. “
Eva měla obrovskou radost. Strašně se bála, že to snad mohla být její chyba, co způsobilo tu nehodu.
„Strašně moc Vám děkuju, jsem ráda, že to nedopadlo hůř.“
„Jsem také moc rád. Měli jsme štěstí v neštěstí“, řekl Liška a usmál se na ni... Opětovala mu úsměv, poděkovala za knihy a rozloučila se... byla fakt šťastná... má zajímavou práci a nechtěla by o ni přijít... práce... z ničeho nic si vzpoměla na Alana... jakpak asi dopadl...?
další díl...