O pár hodin později před budovou společnosti UHRA laboratoře s.r.o. ...
...Evu právě oslovil profesor Liška:
„....slečno Adamová jsem rád, že Vás vidím. Chtěl jsem Vám říct, že jsem se rozhodl ode dneška Vás zařadit Vás do týmu A.“ díval se na ni přitom významně a viditelně očekával její nadšenou reakci.
„Vážně? Opravdu mě, profesore? To je neuvěřitelné! Vynasnažím se Vaši důvěru nezklamat!“ odpověděla Eva a snažila se při tom vypadat pokudmožno sebevědomě.
Ve skutečnosti, ale měla docela obavy. Až do včerejška byla v týmu C, který měl na starosti menší projekty a byla v něm většina pracovníků laboratoří. A najednou takový skok?
Tým A má přece hlavní úkoly, dokonce podléhají utajení... Je v něm jen pár vybraných... tak proč právě já? přemýšlela v duchu, zatímco ho následovala do budovy.
„Nemusíte mít obavy...“ pokračoval profesor když viděl jak je vykulená.
„Ale já...“ skočila Eva profesorovi do řeči.
Ten ale pokračoval: „Jak víte, právě začínáme nový projekt, takže se budete na této nové práci podílet od začátku a stejnou měrou jako ostatní.„
„....pojďte, představím vás Vaší nové kolegyni...“
“Julie!“ zavolal profesor na černovlasou ženu.
„Julie, seznamte se prosím se slečnou Evou Adamovou... už jsem Vám o ní říkal.“
„Julie Boučková, těší mne.“ promluvila na Evu mladá žena milým hlasem a podala jí ruku.
„Velice mě těší.“ odpověděla Eva a vyměnila si s Julií pár zdvořilostních frází.
Tak sláva, alespoň, že nebudu jediná žena v týmu... pomyslela si.
„Ostatní spolupracovníky poznáte později.“ dodal ještě profesor.
Sotva se profesor i Julie vzdálili, přihnal se k Evě Roman, kolga z týmu C. Byl pěkně rozlícený: „Hej!“ „Jak to, že vybral zrovna tebe?!?!?“ „Jsem přece daleko lepší než ty...!! No jasně ...určitě jsi mu vlezla do postele, co?!?!?“ šklebil se.
„Laskavě zařaď zpátečku...!“ vypálila na něj Eva bez mrknutí oka. Ani sama nevěděla kde se v ní bere ta odvaha... snažila se být vždycky ke kolegům vlídná a s nikým se nehádala...
„Upozorňuju Tě, že jsem nikomu nikam nevlezla a Ty by sis měl dávat pozor na to co a jak říkáš! Nebo si na Tebe budu stěžovat!“ pokračovala rázně.
Roman byl zřejmě zaskočený její reakcí, protože jen cosi utrousil a vztekle odpochodoval pryč.
„Slečno Adamová, pan profesor už na Vás čeká ve třetím patře...“ pípala tenkým hláskem mladičká recepční.
„..už tam běžím...“ roztržitě odpověděla Eva, která byla ještě trochu v šoku...
Už běžím.... no jo... ale jak se tam dostanu? „...ale já do třetího patra nemám přístup, mohla byste mi prosím pomoci to zařídit???“ obrátila se k recepční...
„To už profesor vyřídil včera. Máte teď neomezený přístup do budovy.“
„Omlouvám se, zdrželi mě v hale.“ Eva se právě konečně dostavila do třetího patra. Profesor něco datloval do přístroje, zdálo se že ani nevnímá, že přišla.
„Moment slečno, teď mě nerušte!“ zavrčel na ni.
„Ano samozřejmě, promiňte.“ odpověděla Eva tišeji.
Profesor si povídal pro sebe... „...tak se na to podíváme....“
„Profesore, ráda bych, abyste mi...“
„Nerozumíte simsky?“ Profesor byl dost nevrlý... zřejmě se mu nedařilo...
„Přece jsem Vás požádal, abyste počkala...“
„Promiňte jsem trochu nervózní....“ špitla Eva.
To je hrůza pomyslela si, pořád se jen omlouvám, co si o mě bude myslet? Asi že jsem pěkné trdlo. A bude mít pravdu... Ale proč si mě teda vybral do týmu????
„Jsem zvědav jak to dopadlo...“ mumlal si profesor pro sebe ...
„Kruci...“ zaklel... „tak to zase nevyšlo...“
„Nezlobte se ale proč jste si vybral do týmu právě mě?“ odvážila se Eva položit otázku, která jí vířila v hlavě jako tornádo...
„Hmm... už Vás nějakou dobu pozoruji, jak si vedete v práci. Vaše návrhy řešení mi připadají originální. Navíc jste spolehlivá, dochvilná a především pečlivá. To mi více než vyhovuje. Proto jsem se rozhodl dát Vám příležitost na větším projektu.“
„Váš první úkol bude důkladně se seznámit s novým zařízením... Začnete hned, ano?“ sice to znělo jako otázka, ale spíš to byl rozkaz...
„Ano samozřejmě, děkuji Vám.“ Eva byla už fakt na nervy... co všechno jí dneska ještě čeká, pomalu ani neví co budou dělat, nikdo jí nic neřekne a hned samé rozkazy a příkazy... a teď ještě nové složité zařízení...
Ale co... sedla k přístroji a vyhledala funkci nápověda...
...bylo tam něco jako demoprogram a tak ho spustila. Vypadalo to docela komplikovaně....
...a Eva si zpočátku vůbec nebyla jistá kam kliknout a co zadat, ale po chvíli už se v práci se složitým zařízením docela dobře orientovala.
Dokonce tak dobře, že se jí během dlouhého odpoledne podařilo demo nazvané „vyrobte si váš první vzorek léku“ úspěšně dokončit.
Když konečně odcházela z práce domů, byla už tma...
Ale v budově se ještě svítilo a na parkovišti stála dvě auta. Zřejmě tu nejsem poslední... pomyslela si Eva... a šla si zavolat taxi.
Jakmile dorazila domů zkontrolovala Belu i Punťu, dala jim najíst a napít a sama se naložila do vany....
Myslela na to jak se jí teď v práci asi povede. S čím vším se bude muset poprat...
Byla dost unavená a tak si rovnou oblékla pyžamo.
„crrrr crrrr .... crrrr crrrrr...“ ozval se z kuchyně telefon....
„Adamová, prosím....“
„Haló? Tady Liška, slečno Adamová v laboratoři se stala nehoda.“
„Cože?“ vyděsila se Eva.
„Nemusíte mít obavy, nikdo nebyl zraněn.“
Eva si oddechla. „Tak to jsem ráda...ale co se vlastně stalo?“
„Prozatím Vám nemohu nic sdělit, okolnosti nehody budou předmětem šetření. Opravy zařízení budou ale zřejmě nějakou dobu trvat, takže následujících několik dnů budete mít placené volno. Rád bych abyste toho využila ke studiu. Půjčím Vám několik svých knih.“
„Ano, rozumím profesore a děkuji Vám za zavolání.“
„Dobrou noc.“
„Vám také, nashledanou.“
Eva položila sluchátko a chvíli jen tak civěla. Hlavou už se jí zase proháněly rychlíky... Co se asi mohlo stát????
Vzpoměla si že měla hlad... otevřela ledničku, ale najednou vůbec neměla chuť jíst...
Vytáhla z lednice plechovku džusu.
A sedla si u stolu v kuchyni. Pak jí ale začala být zima a tak do sebe obsah plechovky rychle obrátila....
Ještě vyhodit plechovku do koše... aby tu zas ráno nebyly mouchy...
… a pak už honem spát...
Přestože byla velice rozrušená, únava ji rychle přemohla.
Dokonce nedala ani Bele dobrou noc.
Bela už si na mazlení před spaním zvykla a tak se přišla podívat co se to s paničkou dneska děje...
Jejich obvyklý rituál jí chyběl a tak si to vynahradila jinak... prostě si k Evě vlezla do postele...
Eva naštěstí pro Belu spala už dost tvrdě a tak ji nevyhnala. Bela za chvilku taky chrupala...
A zase se jí zdálo o tom tajemném vlkovi...
další díl...