Alan chtěl ještě před odjezdem strávit trochu času s Punťou...
Společné odpoledne začal koupáním. Vždycky koupání nechával až na někdy jindy, prostě až bude opravdu nutné Punťu umýt, teď se mu ale zdálo hloupé svěřit ho Evě tak špinavého.
Punťa se koupal rád... miloval cachtání v jakékoli vodě - ať už to bylo ve vaně nebo v rybníku...
I když první co obvykle udělal když už byl vykoupaný a úplně čistý bylo, že vyrazil na zahradu a zase se zamazal...
Ani tentokrát tomu nebylo jinak, jen se oklepal a už pelášil na zahradu.
Chvíli čenichal a pak začal hrabat. Když se mu nepodařilo najít to co tak zajímavě vonělo, rozhodl se prozkoumat vedlejší zahradu...
Bela tam měla kostičku... no tak to už holka asi nestihneš... tu už si asi odnese Punťa...
„Puuuunťoooo!!!“ naštěstí pro Belu Punťu právě zavolal Alan, který si udělal pohodlí na lavičce v rohu zahrady. Měl sice ještě dost práce s balením a přípravou na nadcházející cestu, ale teď chtěl prostě chvilku klidu...
==============
Bela zatím měla po odjezdu Evy do práce doma dlouhou chvíli.
Přecházela po místnosti sem a tam, očividně ji to samotnou doma nebavilo.
„Uáááááá“ protáhla se a zívla.
Pak si vlezla do svého měkoučkého pelíšku, ale ani tam nebyla spokojená. Smutně položila hlavu na tlapky.
Chvíli ještě nespokojeně mručela až nakonec z toho všecho vrtění a přecházení po místnosti nakonec usnula na zemi. Zdál se jí sen:
*Belin sen...*
**************
Ležela na zahradě a okusovala svou kostičku... hmmm ta byla dobrá... Venku už byla veliká tma, ale nikdo jí kupodivu domů nevolal.
Vtom se na zahradě objevil šedý vlk... Bela si ho zpočátku ani nevšimla, tak soustředěně se věnovala své kostičce... teprve až když přišel až těsně k ní... zaregistrovala jeho přítomnost.
V mžiku vyskočila na všechny čtyři a docela odvážně se na vlka podívala... Nevypadal nebezpečně, natahoval k ní čumák a opatrně ji začal očichávat. Nechala se a očichala ho taky.
Pak Bela, jak už to měla v povaze, vyzvala vlka ke hře a ten s radostí přijal.
Dováděli spolu, honili se a divoce běhali po zahradě.
Pak vlk zvážněl, trochu přimhouřil oči, pokývl Bele na rozloučenou a byl ten tam...
**************
Belu probudilo skřípění brzd, to už se z práce vrátila Eva. Honem vyskočila z pelíšku a běžela Evu přivítat ke dveřím.
„No ty jsi moje hodná holka, viiiď“ přivítala se Eva s Belou. Byla moc ráda, že na ni doma někdo čeká, někdo věrný, milý, hodný... někdo kdo jí vždycky zlepší náladu když přijde utahaná z práce...
==============
Mezitím se na zahradě vedlejšího domu objevilo podivné psisko... Oči mu zlověstně svítili...
Punťa už hodnou chvíli předtím ježil chlupy a znovu a znovu větřil... jakmile se ale psisko vloudilo na jejich zahradu, vyskočil a neohroženě se tam vydal také.
Punťa už od začátku cítil problémy, ale to ještě netušil s kým má tu čest...
Sotva se přiblížili k sobě Punťa zaujal obranný postoj...
Pes na něj nepříjemně vrčel a ukazoval mu své ostré zuby... Punťa se nenechal zahanbit a vrčel také... Ani jeden z nich nechtěl ustoupit... Schylovalo se k bitce...
Ani nevěděli jak a už byli v sobě... Z mračna prachu, chlupů a listí, které se teď zmítalo na zahradě se ozývaly strašidelné zvuky vrčení a mručení a cvakání zubů. To jak se jeden po druhém oháněli.
Chvíli to pro Punťu vypadalo dobře, pak ale začal mít cizí pes navrch... Punťa dostal pár ošklivých kousanců a zachvíli už se jen bránil.
Když cizí pes viděl, že vyhrál, přestal konečně na Punťu útočit.
Punťa se trochu vzpamatoval a dodal si odvahu... a i když z povzdálí... a štěknul na něj, pak ještě dvakrát a cizí pes, který už byl bitkou přece jen taky trochu unavený raději odběhl pryč....
==============
Eva se převlékla a hned se pustila do přípravy večere.
„Tak copak tu máme... hmm... už vím... takže salát“ mrmlala si Eva pro sebe.
Nakrájela zeleninu, vajíčka, přidala koření a olej... zamíchala a skvělý salát byl na světě.
Pro kohopak asi je?
Nooo jo, to nebylo tak těžké uhodnout, měla přece jít ještě k Alanovi...
Zaťukala a když se ze vnitř ozvalo „joooo, pojď dál...“ vešla a rovnou zamířila do kuchyně odkud se hlas ozval.
Alan seděl u stolu a právě cosi dopíjel ...měl zřejmě dobrou náladu...
„Ahoj Evo.“ řekl a usmál se na ní. „Copak jsi mi to přinesla dobrého?“
„Ahojky“ stydlivě pozdravila Eva a zase byla trochu červená ve tvářích... „dělala jsem salát, tak jsem si myslela, že by Ti taky přišel k chuti.“
„Hmmm... úplně se mi zbýhají sliny... „ pokračoval Alan. „To je od Tebe mooooc hezké...“ dodal ještě, přistoupil k ní nenápadně blíž a pak ji objal.
Už to ale nebylo jen kamarádské objetí. Eva byla z toho celá v rozpacích. Cítila silnou vůni jeho kolínské a trochu se jí z toho motala hlava. Normálně by se bránila, ale Alan přece už nebyl tak docela cizí... nějakou dobu už se znali a hlavně Alan byl tak milý a opravdu se jí líbil....
Díval se jí hluboce do očí a pak...
...ji začal líbat....
Bylo by to dokonalé, kdyby Eva kromě krásného polibku po kterém tak toužila neucítila náhle také silné pochybnosti...
´No a co jestli se takhle líbá s každou...´, pomyslela si Eva.
Prudce ho odstrčila. Byla najednou zmatená... „Ne, počkej... přestaň!“ Eva byla celá rozrušená.
Alan se trochu zapotácel jak ho odstrčila a pak zabručel „... tak promiň no... “
Eva to teď nechtěla rozebírat „Hele já už musím jít domů.“
„Počkej a co s tím Punťou?“ ozval se ještě Alan.
„To platí, nech mi ráno klíče pod rohožkou, aby mohl být doma, dohlídnu na něj.“ „Čau.“ špitla ještě Eva a odešla.
„Čau... “ polohlasem řekl Alan když už byla Eva pryč...
„Hmmm... ale tohle je dobré ....“ pustil se s chutí do salátu, který mu Eva přinesla.
Pak ještě poklidil kuchyň a šel spát.
==============
Druhý den ráno...
Eva konečně zastihla Adrianu před domem...
„..no a teď prý odjíždí do města...“ pokračovala Eva v popisování novinek a hlavně Alana.
Adriana jí zaujatě naslouchala...
„No tak to je skvělé, ne? Co já bych za to dala dostat takovou příležitost...“
To už ale před sousedním domem zastavilo auto. Sotva se ozvalo zatroubení klaksonu z domu vyběhl Alan.
Mávnul oběma dívkám a zavolal „Tak ahoooj a držte mi palce!!!“ „Ahoj!“ odpověděly mu obě skoro jednohlasně.
Eva se mávnutím rozloučila s Adrianou a vydala se domů.
...„A hodně štěstí...“ dodala tiše Eva, ale to už Alan ani Adriana neslyšeli.
Pak Alan naskočil do auta a to se s rachotem rozjelo.
Ani ne pár vteřin po tom se na chodníku před domem objevil Punťa. Smutně se díval za odjíždějícím autem. Věděl, že páníček někam odjel,... přece ty přípravy a balení před tím... věděl že to asi nebylo jen na nákup...
Po chvíli čekání to vzdal a pomalu se vrátil ke své boudě. Přemýšlel, kdy se asi páníček vrátí... a proč ho nevzal s sebou...???
Vlezl si do boudy, párkrát se otočil a lehl si... Tak. A je sám...
další díl...