V neděli dopoledne se Eva vydala za Alanem...
Zlehka zaťukala a vzala za kliku. Nebylo zamčeno a tak vešla dál.
Alan zřejmě usnul u televize...
Zrovna se probouzel...
"Brýtro..." zabručel a mžoural na ni "to byla teda noc..."
"Ahoj Alane. Promiň jestli Tě budím... Chtěla jsem jenom...." když viděla, že ji sotva vnímá, zmlkla v půlce věty.
Alan se začal potácet směrem ke koupelně a vrazil přitom do Punti...Toho to evidentně rozčílilo... a začal na něj dost zle vrčet...
"Punťo...!" výhružně zaburácel Alan...
V zápětí mu to ale asi přišlo líto, protože pak dodal: ".. no tak promiň no... já nerad."
Sklonil se a pohladil ho.
Pak si uvědomil, že za ním stojí Eva... Otočil se. "Promiň, cos to chtěla?"
"No, vlastně... Chtěla jsem Tě pozvat na zítra na večeři." začala Eva a už už se nadechovala, že bude pokračovat, ale Alan jí skočil do řeči...
"No víš... rád bych, ale mám docela hodně práce... musím ještě na nákup... a hlavně už začít balit... " začal Alan...
"vidíš... teď jsem si uvědomil, že jsem Ti to zapomněl říct..."
"Ba-balit?" koktala Eva.
Alan se tvářil tajemně: "... ještě jsem Ti neřekl..." trochu jí napínal. "...že mám skvělou nabídku na práci ve městě - manažerské místo!
Musím tam ale na pár dní odjet... "
"No to je senzační! A kdy jedeš?" kulila oči Eva.
"Už zítra..." odtušil Alan, ale pak změnil tón: "Víš, chtěl bych Tě požádat jestli bys mi pohlídala na pár dní Punťu. Nemůžu ho vzít s sebou."
Eva trošku zaváhala, ale pak vyhrkla: "Ale samozřejmě... to víš že Ti o Punťu postarám."
"Jsi zlatá!" zaradoval se Alan a zničeho nic jí začal lechtat...
Eva se smála a oplácela mu stejně. Když nepřestával, utekla před ním do kuchyně...
"Jsi opravdu kamarádka." řekl a objal ji...
...když jí pak zlehka políbil na tvář, Eva byla trochu v rozpacích... snažila se ale, aby to nebylo na ní moc znát.
"Ehm.. co bych pro Tebe neudělala..." zažertovala. Ale ve tváři byla trochu červená.
V tom si všimla kolik je hodin a málem nadskočila.. "Tolik hodin!!! Musím se ještě převlíct do práce!"
"Ty musíš do práce v neděli? A co vlastně děláš?" divil se Alan.
"Pracuju v laboratoři. Normálně máme v neděli volno, ale profesor Liška začíná nový výzkum - tak máme dost fofr celý týden, no a taky víkendové směny..." drmolila Eva...
To už ale před domem zastavilo rozhrkané žluté auto a ozvalo se zatroubení.
"Už běžíííím!" zavolala Eva skrz okno a vyrazila tryskem ke dveřím.
"Večer se ještě zastavím, jooo?" zavolala ještě na Alana přes rameno a byla ta tam.
Bleskově se převlékla a rychlým krokem se blížila k autu. Řidič netrpělivě troubil, ale Eva byla myšlenkami někde úplně jinde...
... "...jak tohle dopadne?" uvažovala polohlasně...
další díl...