V sobotu ráno Alan vyhlédl z okna. Bylo moc hezky... jak se tak rozhlížel po okolí, všiml si, že Eva dostává noviny.
Vyrazil ven, aby si je vypůjčil.
Sotva se k nim ale přiblížil uviděl Evu jak přibíhá zpoza domku.
"Ahoj sportovkyně!" zažertoval.
"Ahoj." trochu zamyšleně odpověděla Eva. "Ále ne, prošvila jsem Adrianu... To je ta holka co tu roznáší noviny víš, chtěla jsem jí pozdravit a dát jí něco od cesty. Snaží se přivydělat si trochu při studiích a to roznášení novin zrovna moc nehodí.“
„Aha... „ odvětil Alan „Ty hele, Evo, a co tady musí sim udělat aby taky dostával noviny?“
"No pokud budeš chtít Podivínské listy, stačí zavolat do jejich redakce, číslo je v seznamu."
"Dají se celkem číst a dozvíš se tam zaručeně co všechno se stalo v Podivínově. Nejsou moc drahé a mají víkendové přílohy." vypočítávala Eva klady zdejších novin a Alanovi se to dost zamlouvalo.
"Hmm... tak to je bezva.“ „A jak jim vychází předpovědi počasí?" zajímal se Alan.
"Skoro na 100% … ale to bude tím, že tady se počasí zase tak moc nemění." zasmála se Eva.
"A heleme se... ahoj pejsku." Eva se otočila, když ucítila, že ji někdo očichává.
Alan se pousmál: "Neboj se nekouše." "To je můj Punťa."
"Hele půjčím si noviny, jo?" docela suveréně prohlásil Alan a už si odnášel noviny domů.
Punťa se zdál být k Evě trochu nedůvěřivý.
"No ahoj, ahoj Punťo. Hodný pejsek." snažila se Eva trochu zkamarádit.
"Punťo! Punťo!!!" volal Alan. Kdo ví co mu přeletělo přes nos... asi na Punťu žárlil...
Alan nečekal a rovnou začal Punťu cepovat: "Tak ke mně! Slyšíš? Ke mně!!!"
Eva jen nechápavě pokrčila rameny a zašla do domku.
"No áno, tak je hodný!" konečně se začalo učení Punťovi trochu dařit a oba z toho měli radost.
"Tak co půjdeme se trochu projít?" zeptal se s Alan Punti. "Tak utíkej." pobídl ho.
Punťa vyrazil dopředu a Alan mu sotva stačil.
Alan nechal Punťu běžet a sám také přidal do kroku.
O chvíli později se na Evině zahradě objevila její kamarádka Simona.
Šla okolo a tak se u ní zastavila.
"Ahoj Simčo, tak jak se máš? To jsi hodná, že ses tu stavila" přivítala ji Eva.
"Ahoj Evi, ale jde to. Jsem čím dál kulatější... za chvíli už se budu zase jen kutálet...“ usmála se na ni Simona, která už čekala své druhé dítě a brala svůj stav s humorem.
"A jak to dopadlo s tou myší co vám řádila v kuchyni? Chytli jste ji? " zajímala se Eva dál.
Simona nahodila nasupený výraz... „Ále, museli jsme najmout deratizátory... a co myslíš? Nakonec jí chytil sousedovic kocour... Zbytečně jsme platili výjezd. No ale hlavně, že už je klid.“
Eva pak Simoně vyprávěla svůj dnešní sen o mimozemšťanech...
"Fakt to bylo strašný... měli tykadla a chtěli mě unést..." Eva byla trochu rozrušená... ale Simona jí uklidňovala: "Vždyť to byl jen sen, neblázni..."
„Evi musím už běžet. Jo a abych nezapomněla, příští týden má naše Sonička narozeniny, tak nezapomeň, že jsi zvaná...“ rychle se snažila změnit téma Simona. Pak už se rozloučila a odešla domů.
Alan a Punťa se vrátili z procházky...
... a chvíli ještě před domem dováděli.
Oba vypadali moc spokojeně.
Hlavně Punťa byl celý blažený, když ho Alan drbal na bříšku.
Když Alan přišel domů, málem se mu udělalo špatně z toho jak desně zaváněl odpadkový koš v jeho kuchyni. To asi ten starý lančmít. Takže mu nezbylo nic jiného než se trochu zapřít, zadržet dech a odpadky vynést.
O chvilku později se opět ze sousedního domku vytratila Bela.
Její pozornosti prostě nemohla uniknout kupa odpadků vysypaných z povalené popelnice. Vůbec si ale nevšimla jak rychle se setmělo.
Sotva stačila k odpadkům čichnout a trochu je prozkoumat, už se k ní blížila Eva.
Naštěstí dneska nebyla Eva tak nepříjemná a snažila se Belu učit po dobrém: "Ale fuj, ty čuníku jeden..." "Fuj, to se nesmí..."
Eva rychle poklidila odpadky a pak koukla na Belu a povytáhla obočí: "No ty jsi jako čuně." "Pojď domů, dneska se budeme koupat."
Bela se domů pěkně loudala.
Nakonec ale poslušně přišla do koupelny a čekala až Eva napustí vanu.
...huuup...
Eva nezaváhala ani chvilku a už Belu mydlila.
Bela chvíli držela...
...ale pak vyskočila z vany a začala výt...
...no asi se jí to koupání zrovna moc nelíbilo. Pak rychle vyběhla z koupelny.
Eva jí v chodbě dostihla a začala jí domlouvat: "Belo, zůstaň! Kam běžíš? Tak poslyš, takhle by to nešlo, příště žádné utíkání z vany, rozumíš?"
Viděla, že už má Bela pro dnešek toho kárání dost a tak ji ještě před spaním trochu podrbala na bříšku... tak, jak to má Bela nejraději.
Na Evě bylo vidět, že začíná mít Belu doopravdy ráda...
další díl...