Tolik se těšil na to, že bude moci konečně zkusit teleportaci.
Ještě půl hodiny čekal. Pak ale jeho zvědavost překročila únosnou mez a profesor se nerozumně pustil do pokusu sám. Rozhodl se, že se pokusí teleportovat za Dášou, aby ji překvapil. Teorii už mu vysvětlila, tak proč by nemohl zkusit praxi sám. Bez ní. Je přece vědec. Nebezpečné pokusy jsou u něj na denním pořádku.
Rozpomenul se na její pokyny a uvedl se do stavu hluboké meditace.
... záblesk... a profesor byl ten tam.
***
Dáša zoufale přecházela před profesorovým domem. Zvonila už nejmíň pošesté a stále nikdo neotvíral. Začala se obávat nejhoršího. "Matěji" vyslovila polohlasně jeho jméno, "kde jen jsi?"
Zkusila branku do zahrady. Byla otevřená. Obešla dům a zadním otevřeným vchodem vešla do domu. Volala, ale dům byl zcela tichý, prázdný. Nikde nikdo.
Sešla do sklepa, kde jak věděla byla profesorova tajná laboratoř. Ale profesor uvnitř nebyl. Na stole leželo pár popsaných listů... naklonila se nad stůl a začetla se...
Tvář jí ztuhla strachem a celá se chvěla.
"To ne! Nepočkal na mě!"
Vzápětí se pokusila dostat se za ním. Byla ale tak rozrušená. Nedařilo se jí zklidnit mysl a vyšší stupeň meditace ne a nepřicházel.
Kde je? Co když se mu něco stalo? Starost o něj nedovedla potlačit a myšlenky na to co se mohlo všechno stát jí vířily v hlavě.
***
"Kde to jsem?" Podivil se Liška. Ocitl se v prostorné místnosti osvětlené podivným světlem.
Otočil se, aby se porozhlédl, naskytl se mu však děsivý pohled na rozšklebenou tvář jakéhosi bůžka. "EH!", lekl se. "Ty budeš asi Jokmok... " řekl sám prosebe a zkoumavě si sošku bůžka se světélkujícíma očima prohlížel. "Škoda, že tu nemám své přístroje."
Přiblížil se víc a pokusil se sošky dotknout. Soška se zachvěla. Zakymácela. Spadla a rozbila se na prach. V tu chvíli všechna světla zhasla a profesorovi se podlomila kolena. Upadl, uhodil se do hlavy a zůstal bez hnutí ležet.
***
Byla hluboká noc. Eva spala... Psi však ne. Přecházeli od dveří ke dveřím a nervózně vrčeli... Pak Bela začala výt a Mazlík s Punťou se přidali. Eva se samozřejmě probudila, v takovém randálu se prostě nedalo spát.
Neochotně vystrčila nos zpod vyhřáté peřiny a jen s největším přemáháním vstala, aby se podívala co se to děje.
Všichni psi doráželi na dveře a tak je odstrčila a vydala se podívat se na zahradu co je tak dráždí.
Nezdálo se, že by tam někdo byl. Vtom však něco zahlédla pod ibišky v rohu zahrady. Posvítila si tam. Někdo tam ležel!
Rozeběhla se tam a našla profesora Lišku. Rychle ho vzkřísila a když se po chvíli trochu vzchopil, odvedla ho do své ložnice a uložila do postele. Sama se usadila vedle něj a po zbytek noci jeho stav hlídala.
Musela usnout... probudilo ji vrznutí dveří... než se stačila rozkoukat ve dveřích ložnice stál Alan a tvářil se jako rozlícená saň. "Co to má znamenat?!" rozkřikl se.
"Evi?"
***
"...a pak mě Eva zachránila." profesor právě dokončil své vyprávění a Alanovi i Dáše se značně ulevilo. Nastalé ticho přerušilo zvonění mobilního telefonu.
Alan stiskl tlačítko a hovor přijal.
"To je báječné. ... Samozřejmě! ... Opravdu moc díky!"
Ukončil hovor a podíval se na Evu, která na něm visela pohledem.
"To byl Milan. Chtějí víc pláten a taky menší obrázky. Majitel galerie je prý nadšený."
Eva mu skočila kolem krku. "To je skvělé, prostě báječné, úžasné. Mám takovou radost!"
=============================================
Soňa právě složila závěrečné zkoušky a získala titul.
Nastal čas přemýšlet kam půjde, k rodičům do maličkého domku, kde, jak si vzpomínala, nebylo už skoro hnutí se prostě vrátit nemůže. Silvinka i Honzík jsou už školáci a potřebují více prostoru. A ona chce přece začít vlastní život.
Otevřela noviny, aby se po něčem podívala... Hmm... nedaleko Podivínova už se zase staví. Nové domky pro mladé - lepší šance na získání samostatného bydlení...
...zazvonil zvonec a příběhu je konec.